Jo jo, na první blog to bylo trochu moc dlouhý, ale co už teď. Třeba se to časem zlepší ;)
Učím se na středeční zkoušku z Klinické psychologie. Teda, měla bych se učit. Nechce se mi. Mám pocit že už od střední praktikuju učící systém, kdy měsíc až tři dny před zkouškou se mi prostě nechce se tím předmětem zabývat, a pak chytnu takový stres, že se dá cokoliv naučit jen velmi obtížně. Jak jsem se dostala až do páťáku, Bůh suď.
Teď jsem tak na hranici, a pořád se snažím si do hlavy natlouct, že je Klinická vlastně hrozně zajímavá a strašně mě baví, většinou. Teď zrovna to nefunguje.
Že by to bylo tím, že mě nebaví dělat věci, které bych zrovna dělat měla?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
1 komentář:
No jo, to je tak, když tě tvoje přísná spolubydlící nehlídá, co... Ty ty ty...
:D Hodně štěstí, Zuzi.
Okomentovat