zkoušky

Když je člověk (tedy já :) věřící, jedna ze změn co se stanou - a není to rozhodně ta nejpodstatnější - je to, že spousta slov dostane (trochu, nebo i dost) jiný význam než pro zbytek populace. Třeba tomu, kam v neděli chodím i tomu, co se tam děje, a vlastně i těm lidem se u nás říká 'sbor' - nejlíp se to asi dá vysvětlit slovem kostel a bohoslužba, ale k tomu našemu prostému "obýváku" se prostě 'sbor' hodí víc. No a následkem toho musím aspoň tak jednou za dva měsíce někomu vysvětlovat, že opravdu, ale opravdu nechodím nikam zpívat (a ti, kdo mě někdy předtím zpívat slyšeli, se většinou znatelně uklidní :).

Další takové slovo je 'mládež' - to jsou taky lidi, událost (setkání), a vlastně taky místo. Prostě mladí křesťani, konkrétně tedy ta skupinka kamarádů, do které patřím. Super věc. Ale někdy se to blbě vysvětluje, když mladá holka mluví o 'mládeži', vypadá to jako by se cítila na 100 let.

Poslední slovo, co mě zrovna napadá, jsou 'zkoušky', nebo zkouška. V křesťanském slangu (s kterým se trochu snažím boovat) to znamená nějakou fakt těžkou událost nebo období, kdy se má ukázat, co je ve vás, jak dobře to zvládnete, jestli se zachováte správně, budete dál věřit Bohu a tak. Prostě docela drsný.
No, a já mám teď zkouškové období... Ne v tom křesťanském významu, ale v normálním, vysokoškolském. Ale stejně mi vždycky připadá legrační, když mám ve 'sboru' nebo na 'mládeži' říct, že jsem udělala nějakou tu zkoušku :)
Ale vám to říct můžu - udělala jsem zkoušku z Klinické psychologie a dneska i z Psychologické diagnostiky, jupííí! A stejně si myslím, že s tím měl Bůh taky dost společného ;)